Pohádka o Tanwynu

Už i zpěv ptáku utichl. Venku panuje temná a chladná noc, stejně chladná, jako ostří sekery. Na nebi jen stěží pozorovat hvězdy, avšak měsíc dosahuje úplňku zahalen do šedých oblak plujících po obloze, jako lodě severských bojovníku. Pro někoho jen obyčejná noc, pro jiného předvečer bitvy, ale pro nás posvátný čas. Mrtvolný klid ruší snad jen potulný klan žoldnéřů z krutého a nelítostného Severu. Těžko říct, co zde pohledávají. Náhle se jeden zvedne. Je oděn opravdu netradičně a ani k ostatním neladí.Jeho tmavý rozsápany šat se odlišuje od tunik a kabátců ostatních.

"Bratři a sestry, vzdejme hold předkům." prohlásí náhle svým ostrým hlasem.

"Ať nás i po této posvátne noci vedou. Ať nás Havran zvěstovatel chrání pod svými křídly. Ať předkové propůjčí našim bojovníků sílu medvěda lučišníkům oko sokola."

Načal nové slovo, ale nedořekl jej. Zarazil se a přejel pohledem po všech okolo ohně. Jeho pohled se zastavil na jednom z nich. Upřeně se na něj podíval. "Jarle Adraji, přisup ke mne. Na, na a pij." řekl podávaje číši s medovinou.

" Wrane je mi ctí, že vás právě já mohu vést do bitvy, že jsem vás mohl vést z každe bitvy jako vítěze. Nechť nám předkové pomahají, nechť nás skrze Havrana ochraňují a vedou i mne do bitvy a z bitvy pak jedině jako vítěze."

Z nedalekého lesa se ozval šelest, který však přeřval oslavující chor.

" Správně, správně Jarle, cítím, že předkové nám budou nadále nakloněni, Havran mi to šepto."

Jarl pozvedl číši proti svitu měsíce a napl se, poslal ji dále duchovnímu a poklekl před ním. Ten se také napil a označil Jarla symbolem, jež jeho nepřátelům přinese jistou smrt. Symbolem mnohem složitějším a duležitějším než život. Symbolem, který Havran zvěstovatel vyhledává po bojíštích. Tímto symbolem označil celý klan. Šelest se ozval znovu. Tentoktáte si ho však Iaen, mladý Huskarl . "Jarle někdo nás sleduje!"

"Honem, honem, odhoďtě rohy, chopte se zbraní a honem do řady!"

Z křoví se vypotácel skřet natolik hloupý, než aby si domýšlel jak mohl skončit.

"Vy být ta žodnéřská skupina? Ti co přisly ze Severu. Co se uměj ohánět sekyra."

Jarl mávl na skupinu a předstopil společně s Iaenem a Wranem třímajícím kopí a šíleným výrazem ve tváři. "No, kolují o nás takové pohádky. Co potřebuješ špíno, už z tebe mohla bejt fašírka." 5ekl naštvaně Jarl.

"Klid já nechtít. Můj pán, velitel skřetích armád, to on vás chtít najmout. On prý bohatě se odměnit vám. On mne pro vás poslat."

Jarl se ušklíbl "Tak jo bando, balíme se, ještě musíme nakopat pár elfích zadků."

Neutekl ani týden a stáli na bitevním poli po boku skřetů. Jarl pohlédl okolo se a začal pomalu křičet " Tânwyn, Tânwyn" postupně sílíl až přímo řval. Přidal se k němu i Iaen a pak Wran a další a další z klanu se přidávali. Až bitva vypukla.