Náboženství

Síň Předků

Dle pověr a vyprávění starých jako Země samotná se na Severu tak ledovém, že už jen hraničí s nicotou a nejživější jsou tam Severní větry, stojí Síň, kde kolem stolu sedí Předkové. Tito Předkové tvoří tvz. Thing- zhromáždění, které rozhoduje o osudech všeho živého, tudíž i Země samotné. Předkové tvořící kruh života na nás dohlížejí pomocí nejvyššího ze zvířecích patronů- Havrana zvěstovatele, nositele smtri a ochránce života. On jediný má tu moc dohlížet na život na zemi z výšek oblak a nebeské klenby. Není však jediným patronem.

V Síni se nalézá velký stůl kolem kterého sedí Předové, jehož lavice nemají konce a v jehož čele sedí první z předků Arinbjorn sjednotitel. Celou síň osvětluje velký lustr na které je třinact svíček,ale vždy svíti jen dvě. Tři svíčky hoří zeleným plamenem a každá představuje jeden z jarních měsíců. Tři svíce planou plamenem rudým jak léto. Další tři mají plamen žlutý a představují podzimní měsíce ve kterých život slábne. Poslední tři hoří plamenem ledově modrým jako zima, krutá a nelítostná. Z těchto svící hoří vždy jen jedna a to, která symbolizuje měsíc, který právě vládne zemi a nebesům. Třináctá svíčka plane neustále, nehledě na měsíc. Její plamen je jasně bílý a představuje život, teplo a sílu života. Říká se, že kdyby tato svíce uhasla, vzpláli by všechny tři modré svíce, ze světa zmizí veškeré teplo a ustane všechen život. Nastate nejtužší zima všech dob. Zima která nemá konce. Země by nakonec promrzla natolik, až by se roztříštila jako skleněný pohár dopadající na podlahu z kamene.

Naproti mohutným dveřím, kterými vchází ti, které Havran zvěstovatel zvolil za nové předky, stojí mohutný kamenný krb na jehož prahu sedí Krkavec, bratr Havrana zvěstovatele. Krkavec do krbu přikládá a udržuje oheň věčnosti. Do plamenů přikládá duše těch, které Havran zvěstovtel odsoudil k věčnému strádání v plamenech věčnosti.

Po pravé ruce má Arinbjorn dveře které vedou do síně, kde medovina teče proudem. Celá tato síň je vyzdobena obrazy a rytinami, které zobrazují skutky, díky kterým se Předkové stal tím čím jsou. Avšak jsou tu i místa volná. Vzduchem koluje čest a sláva. Celé prostředí dotváří hudba a hrdinské eposy bardů. Do této síně odcházejí ti, kterým nebylo souzeno stát se předky, ale ani nebyli zapovězeni do plamenů věčnosti. Tam pak žíjí dál podle svých představ, nic jim nechybí ke štěstí a tak mohou celou věčnost hodovat a měřit své síly. Z této síně již nevede žádná cesta pryč ani zpět, však jí také nikdo nepotřebuje.

Předkové naše počínání na zemi sledují prostřednictvím Havrana zvěstovatele, který byl ještě před tím co dnes známe. On jediný má také moc hovořit s předky a zároveň s vybranými lidmi, kteří májí dar prozření. Ti jsou pak ve společnosti velmi vážení a jejich slovo, co se víry týče, má posvátnou moc . Avšak kontrolovat a hlídat veškeré dění na zemi z nebeských výšin bylo mimo jeho síly. Povolal proto na pomoc několik svých druhů, kteří se pohybují po souší, rozráží vlny řek a moří. Ti mají za úkol hlídad určitou část lidského počínání a říkame jim zvířecí patroni. Sám Havran na sebe občas bere podobu neznámého poutníka aby sledoval naše počínání zblízka a kontroloval práci patronů.

Vznik Země

Na počátku všeho byly tři sourozenci brázdíci nebesa. Nejstarší a nejrozumnější byl Havran zvěstovatel, ten měl mladšího bratra Krkavce a sestru Vránu. Jeho sourozenci jej věrně následovali avšak vše co existovalo bylo jen v Havranově vědomí, neměli kam se usadit, neměli kde si odpočinout, to vše bylo v Havranově vědomí. Takto byli odsouzeni navěky brázdit čisté nebe. Jako dnešní svět i Havranovo vědomí rostlo. Napřed pomalu, avšak stále sílilo. Krkavec jej nejednou varoval, ať si na své vědomí dává pozor, ale Havran byl přeci ten nejrozumnější a tak bratrovo radám nedávál velkou váhu. Mysl jednou přerostlo i Havranovo možnosti, už nebyl schopen jí ovládnout, neměl na to dost sil. Tak se stalo, že se Havranovo vědomí začalo drolit a rozpadat, ztrácel nad ním plnou moc a kudy proletěl, tudy se za ním kupily střípky jeho vědomí. Ty se do sebe začali uzavírat a tvořit si vlastní individualitu, avšak stále byli spojeny s Havranem. Jak se kupily, tvořily nový svět, tvořili zemi a vodu, vzduch a život. Některé vítr z Krkavcových odvál do výšin kde se rozsvítily na pevné nebeské klenbě jako slunce. Tak vznikla Země a den, která ale nebyla úplná, stále v ní něco chybělo a něco přebývalo. Ačkoliv to byli jen ucelené střípky Havranova s vlastním vědomím, stále byli s Havranem spojeny. Byla Havranova povinost, dát vše dopořádku a dotvořit Zemi do právé podoby. Však to byl výtvor jeho vědomí. Chtěl se dát do díla ale nemohl. Bránilo mu v tom světlo dne, kdy vše žilo a bylo v pohybu. Požádal proto svou sestru Vránu o laskavost. Jejím udělem bylo a stále je jednou za určitý čas vzlétnou a zastínit svými křídly slunce aby Havran mohl tvořit. Nechal tak vzniknout noci. Vrána do dnes vzlétá aby zastínila slunce a nastolila v krajině noc. Havran Zemi dotvořil a dodnes na ní dohlíží. Nechává ji rozvíjet jakož tomu bylo dříve v jeho mysli. Avšak její život vdech do svíčky, jež hoří v síni Předků, které byla tou dobou prázdná. Umístil do ní také svíce koloběhu přírody. Poslední co v ní chybělo byli Předkové. Požádal svého bratra Krkavce aby na síň dohlížel dokud se nenaplní.

Vznik Tânwynu

Poté co Havran stvořil život, stal se symbolem života a smrti, byl stvořitelem. Všichni jej uznávali a uctívali. Několik vybraných jedinců s ním mohlo i komunikovat. Časem se ale začali objevovat tací, co začali zpochybňovat Havrana zvěstovatele. Někteří si začali vymyšlet zvěsti o jiných bozích, jiní je tupě následovali. Došlo to tak daleko, že zůstalo jen pár uznavačů Havrana. Ti byli nuceni odejít na Sever kde jim ještě bylo povoleno žít mezi jinými lidmi. Byli však terčem posměchu a každý se jim vyhýbal. To se Havranu nelíbilo. Pověřil tedy posledního naslouchajícího který žil daleko na Severu sjednocením svých uctívačů. Za splnění jeho prosby mu slíbil nejčestnější místo v Síni Předků, místo prvního Předka. Arinbjorn se tedy vydal k jihu Putoval tedy mezi osadami bezvěrců a snažil se sbírat ty, kteří ještě neztratily víru. Moc úspěchů nesklízel a stával se mnohdy cílem posměchu a nahnilé zeleniny. Tak to setrvávalo do dne, kdy došel do vesničky ve které žil věřící jménem Iarl, který se k němu přidal spolu se svou ženou. Skupina od té doby začala růst a začalo se o ní v hospodách mluvit. Když byla dostatečně velká, rozhodl se Arnibjorn pomalu stočit cestu zpět k Severu a založit tam osadu. Po hospodách vykládal,že na Severu je kolonie věřících, kde všichni najdou spásu. To samé říkali poutníkům. Zpráva se tak začala šířit světem. Arinbjorn začal obnovovat podvědomí o Havranovi a začal šířít slávu předků. Stalo se tak, že všichni začalali uctívat Předky a Havrana. Havran zvěstovatel se stal opět symbolem života a smrti, ale svým počínáním byl napojen na Předky. Byl jediným, kdo mohl spojovat Předky seveřany. Arinbjorn dal komunitě také hrdé vznešené jméno- Tânwyn, Bílý oheň ze Severu. Jméno zvniklo z 13. svíce, která představuje život a sílu. Léta a roky plynuly a Arinbjorn zestárl. Rozhodl se odejít na Sever do Síně Předků, kde měl své čestné místo. Před svým odchodem jmenoval prvního vůdce- Iarla, ten jediný si zasloužil velet a vést Tânwyn, protože se jako první rozhodl s Arinbjornem jít a sjednotit. Určil také prvního šamana,jimž byl Floki.O Arinbjornovi se začalo mluvit jako o sjednotiteli Dnes všichni tři sedí bok po boku v Síni Předků a dohlíží s Havranem zvěstovatelem, ostatními předky, a zvířecími patrony na naše počínání. A od dob odchodu Iarla do Síně Předků se používá Pro vůdce označení Jarl na jeho počest.

Sepsal samotný jarl Adraj Ascawar